Zrzka se objevila

Potkalo se roční období s tím předešlým, v kterém se Zrzka ztratila a já toužil ji znovu objevit či alespoň zahlédnout. Zkusil výhledy do daleka. 

I Klínovec s Fichtelbergem měl jsem na dlani, aby s v ní případně i Zrzečka  zjevila.

Díval  do nížiny jestli se z mlhy cestičkou nezjeví, strašně má totiž ráda slunéčko, jeho hřejivé paprsky, zvláště a právě při podzimu, kdy se zjevuje, umí paprsky krásně, jen tak letmo pohladit.

Prohledával všechna krušnohorská zákoutí a tajemství, zda-li se nezjeví v chaloupce se sluníčkem, když jej má tak ráda. V odrazech tůňky jsem nakukoval do lesa, uvidím-li zrcadlení jejího kukuče.

Byl to při loňském podzimu nedostupný, občas zahlédnutý stín. Ale naděje vzplála.

Zrzka se zjevila. Stejně tak jak minulého roku na pomezí podzimu a zimy se Zrzka ztratila, objevila se. Tušil jsem to. Či spíše věřil. Snažím se do ní vcítit, pochopit její myšlení proč propadla. Krušným horám v tomto čase. Pochopit její náznaky: kde, kdy, jak?

Dostat se jí pod kůži. Zkusit jí přemluvit aby to nebyl jen přelud na konci roku, jen na pomezí zimomřivého počasí.