A mezitím si projít okruh okolo Kalku, zažít i západ, dvě tři hodinky pobyl, nikoho nepotkal.
Pak si říkám - nebuď nikdy línej
Neskutečně si ten kostel oblíbil. Dospěl jsem do stadia že nefotím chrám, ale spíš jeho duši. A pokaždé je jiná. Umí být tajemná, mystická.
Stačí však pouhá hodinka.
A atmosféra se stává diametrálně rozdílnou.
Snová, plná naděje a tužeb.
Takový je kostel Svatého Václava.