Krušnohorský příběh

Každá fotografie může mít svůj děj pro samotného autora fotografie, pak se k němu může nabalit vyprávění, zpověď jako k obrázku zasněžené chaloupky.

Na sociální síť dal chaloupku s fiktivním textem, že je možnost k pronajmutí, pouze v zimním období. S tou nadsázkou, která mne baví)).

Na příspěvek reagoval človíček, že to není možné. Že by o tom musela vědět , vyklubala se z ní bývalá majitelka.

I virtuálně vznikl mezi námi hezký a upřímný vztah, kde se úžasně rozepsala proč vlastně chaloupku musela prodat. Vážím si této zpovědi .

Z osudu musela opustit tuto krásnou chaloupku, kde tři děti vychovala, z šesti vnoučat se radovala. Po tři desetiletí zde štěstí prožívala. Chaloupku milovala a vlastně stále k ní lásku cítí , protože ji v životě držela nad vodou. Spousta slz a smutku doprovazelo loučení s touto krasavicí.

Děkuji moc, úžasné čtení, hltal každé její písmenko. Zkraje smutné, i na slzu by se místo našlo.

Na konci vlastně vyprávění v dobro, v pozitivum se obrátilo. Úžasný příběh a vlastně krásný happy end.

P.S. Vše je o lidském přístupu. O lidech. O každém z nás. Má možnost na chaloupku i nadále jezdit , což ji umožnili současní majitelé a ta tak je s ní malinko i nadále spjata.